Po skončení minulé sezóny družstev se někteří z nás zamýšleli nad nesporným faktem, že totiž starty našeho áčka v krajském přeboru jsou v posledních letech – řekněme to eufemisticky – poněkud rozpačité. Bylo usneseno, že uspořádáme oddílový „zahřívací“ rapid, někteří z nás si zahráli turnaje v Říčanech a v Tatrách, a s důvěrou ve vlastní síly jsme v neděli 20. října přivítali v domácím prostředí prvního soupeře z Dobrovic, kterému jsme měli odvádět loňskou porážku.

Náš optimizmus byl povzbuzen i tím, že soupeři se dostavili jen v sedmi, takže jsem Jirkovi Tejkalovi mohl poděkovat za obětavou účast a zapsat do zápisu u jeho jména jedničku. Bohužel, tímhle odstavcem končí příjemná část mého referátu. Dál už se nám totiž nepodařilo vůbec nic, soupeř nás, stejně jako minule, doslova smetl ze šachovnic a zaznamenal výhru 5,5:2,5.

Vezmu-li to popořádku, vypadal zápas asi takto:

Mne trochu zaskočila neúčast Franty Hostičky, ale s Pavlem Postupou (2237) jsem se dostal do důvěrně známé varianty útoku Grand Prix a po prvních tazích jsem byl velmi spokojen. Bohužel hned při první šarvátce jsem přehlédl soupeřovu silnou odpověď, dostal se do trochu horší pozice – ale pak už skoro co tah, to větší či menší chyba, a okolo 20. tahu jsem stál prakticky na prohru. Mizerný výkon, proč – netuším.

Radek hrál černými s Vojtěchem Rutem (2065) docela složitou staroindickou, držel oboustranné možnosti, ale ve 30. tahu udělal hrubku (přehození tahů?) a musel se okamžitě vzdát.

Luboš bílými sehrál s  Vaškem Lochmanem (2056) poklidnou partii, pohybující se okolo roviny, po úplném zablokování pozice jasná remis – ale vůbec nic víc.

Honza hrál s Martinem Postupou (2053) zajímavou zavřenou sicilku, po oběti (ztrátě?) kvality nestál hůř, ale snahu po čestném bodu přehnal a nakonec prohrál.

Tomášův soupeř Jiří Pospíšil (2011) hrál černými staroindickou, obětoval kvalitu za pěšce, postupně získal nepříjemný tlak a po ne zcela korektních zápletkách vyhrál (asi zaslouženě).

Pavel se snažil s F. Skokanem (1966) cosi získat ve výměnné francouzské, což je samozřejmě nadlidský úkol. Snahu ale taky trochu přehnal a víceméně byl rád, že v pozici byla po oběti figury už ve 13. tahu remíza věčným šachem.

A konečně nováček v sestavě áčka, loňská hvězda Caissy, Mirek Vaic. Jeho soupeř Jan Mejzr (1843) zvolil od začátku zjednodušující taktiku a hráči se rychle dostali do neznámých vod. Po výměně dam se sice hrálo docela dlouho, ale partie nevybočila z rovnováhy – remis.

Suma sumárum: dostali jsme za vyučenou, a hlavně – prakticky nikde jsme nevybojovali hmatatelnou výhodu, remízy byly naším maximem. Kapitán rád uvítá smršť názorů a námětů k přemýšlení, s podobnými výkony bychom bohužel asi letos neobstáli. Čekají nás totiž vesměs zdatní soupeři, nedaruje nám nikdo nic.

Komentáře

Anketa