Ve čtvrtém kole krajského přeboru do Úholiček přijeli naši tradiční soupeři a kamarádi z Kralup. Oběma družstvům chybělo po dvou hráčích základní sestavy, podle ela byli naši soupeři mírnými, ale zřetelnými favority.
A skutečně, na osmé šachovnici, kde byl rozdíl v ratingu největší, Ondra udělal v zahájení těžkou chybu a brzy stál na prohru. Ještě dříve ale skončila partie Pavlova, jehož věžové manévry v často hrané variantě Tarraschova systému francouzské skončily neodrazitelným útokem soupeře proti slabému pěšci e6 a následně i proti černému králi. Jindra Novák zvolil proti Jirkovi Kopeckému svůj oblíbený systém s neestetickým černým dvojpěšcem e5-e6, zkušeně získal malou výhodu, ale solidní soupeř stejně zkušeně partii zremizoval. Takže jsme asi za dvě hodinky prohrávali o dva body, ale kupodivu zápas v tu chvíli nevypadal vůbec špatně.
Na páté šachovnici Luboš srdnatě držel pěšce ve Fromově gambitu, a i když si jeho soupeř stále udržoval určitou poziční kompenzaci, stál spíš o trošku líp. Dobře vyšel ze zahájení i Martin Dungl, který v Nimcovičově indické nepříjemně dotíral na slabého bílého pěšce c4. Vyrovnaně vypadala partie Vevera - Skřivánek na třetí desce, zato nikdo se nevyznal v divokém Maxi Langovi na šachovnici poslední (partie Framberk - Jarrah). No a nakonec já - o mém výkonu se mi píše opravdu těžce. Jak se můžete přesvědčit v partiových ukázkách, Martina Bargela jsem bílými ve střelcově hře dokonale přehrál, přežil jsem jeho oběť pěšce a stál po 17 tazích opravdu výborně. Jen času snad mohlo být trochu víc, soupeř ho ale měl ještě podstatně míň než já. Pak jsem ale usoudil, že se mi vlastně nemůže už nic stát, a místo celkem samozřejmých tahů jsem si začal vymýšlet. Ovšem při prvním opravdovém střetu jsem se úplně "položil" a výsledkem byla porážka už ve 25. tahu.
Ještě předtím ve své partii vynutil remízu věčným šachem Radek, ale vzápětí zvítězil Martin - prohrávali jsme tedy 4-2, ale v obou zbývajícíh partiích ještě jakési šance žily. Honza nakonec zvítězil ve složitém boji věže proti nebezpečnému volnému pěšci a jezdci (mohl ale taky prohrát), Lubošovi se bohužel mikroskopickou výhodu zvětšit nepodařilo a v koncovce nestejných střelců nakonec s Karlem Slapničkou remizoval.
Konečný výsledek 3,5 - 4,5 nemůže nikdo z aktérů považovat za nespravedlivý - i když remíza byla v zápase hodně blízko. Když jsem totiž pořizoval partie pro bulletin, s údivem jsem zjistil, že Radek dva tahy před koncem přehlédl okamžitou výhru, která v pozici po soupeřově nenápadné chybě najednou byla...
Rozhodně nemusíme házet flintu do žita, je vidět, že můžeme hrát i v této silné soutěži otevřenou partii s každým. Takže za 14 dnů Říčany A, a pak Vánoce a, jak doufám, tradiční šachový Silvestr.
A teď pár šachových postřehů, abych jenom nezávazně netlachal. Kdysi po mně někteří členové oddílu požadovali trénink na téma "Jak vyhrát vyhranou partii". Já na to tenkrát opáčil, že na tohle téma asi opravdu nejsem ten pravý, protože jsem vyhraných partií už mnoho naopak prohrál. No, a nejčerstvější příklad máte nyní před sebou.