Když jsem se předčasně vrátil v pátek 11. února do Roztok a přečetl jsem si mail se sestavou pro klíčový zápas s Brodci (nebo Brodcemi?), nálada, už tak trochu "nakopnutá" nedostatkem sněhu na Šumavě, se mi moc nezlepšila. Ale pak jsem si řekl, že naše známá bojovnost jistě vše napraví, dobře jsem se vyspinkal (na té Šumavě byla ještě ke všemu krátká postel), a v neděli ráno nastoupil do autobusu směr Úholičky. V autobusu mne ještě Martin seznámil s naším debutantem Zdeňkem Ševčíkem, a šli jsme na to.
Soupeř přijel s jedinou výjimkou kompletní, hezky jsme se pozdravili a nelítostný boj začal. A hned pěkně zostra, zejména na páté desce. Tam musel Martin čelit dost svérázně pojatému Albinovu protigambitu, a my ostatní neznalí jen němě přihlíželi, co se to vlastně bude dít. Naštěstí to ale pan Hroník silně "přepískl" a po krátké přestřelce se vyjasnilo, že Martin stojí prakticky na výhru. To nás ostatní samozřejmě povzbudilo, a skutečně jsme za chvíli vedli.
Jako vždy velmi originálně sehrál prvních několik tahů náš Jindra. Přiznám se, že dost často sleduju zahájení jeho partií víc, než pozice svoje. Ani bych se nedivil, kdyby jeho 1.Jf3 d6 2.d4 Jc6 3.Sf4 f6!!? byla světová premiéra. Následovalo rychlé zjednodušení, už bez dam Jindrou odmítnutá remíza, Jindrův asi o hodinu lepší čas, a pak taktický prvek, známý spíš z "holanďanů". Mezitím totiž rychle (a docela rád) remizoval Honza a dál se velmi zodpovědně věnoval koučování zbytku mančaftu. A Jindrovi dal v této fázi utkání historický pokyn: teď nehraj a čekej, jak dopadnou ostatní! Přiznám se, že tohle jsem za svou dosti dlouholetou kariéru ještě při vážné partii nezažil.
Co se dotyčných ostatních týče, já jsem postavil docela zajímavou pozici, které jsme oba - já ani Pavel Chmiel - moc nerozuměli. Pak ale, jako obvykle, jsem to úplně zkazil, v časovce ztratil pěšce a bojoval až do úplného konce zápasu už jen o holý život. Taky Tomáš bohužel zůstal věren svým posledním výkonům. Postavil solidní vyrovnanou pozici, tu pak postupně pokazil až do beznadějné koncovky a tu musel vzdát. Moc nám to, dědkům, letos nejde - no co se dá dělat. Potěšil Pavel, ve střední hře mu soupeř přehlédl pěšce a pak šlo už jen o realizaci, a ta byla tentokrát perfektní. Výborně v tu chvíli stál i kapitán všech kapitánů Jirka, jehož soupeř si v Birdově hře černými kurážně zarochoval nadlouho přímo pod neodrazitelný útok. Takže za chvíli další body, Jindra hned nato dostal pokyn k remíze (ono v pozici ostatně už nic jiného nebylo), a vedli jsme 4-2.
Zbývaly už jen dvě podezřelé pozice - moje (asi prohraná), a Zdeňkova (po většinu času hodně nejasná, jednu chvíli taky prohraná). Ale když se Zdeněk celkem s přehledem ubránil, byl zápas rozhodnut a k tomu se i mně povedlo vyválčit docela cennou remízu (soupeř mne ale upozornil, že jsem po jeho hrubce opět přehlédl jednotahovou výhru - ach jo).
Zápas to byl opravdu pěkný a bojovný, tentokrát bez větších zvratů (aspoň se mi to tak zdálo) a hlavně - VYHRÁLI JSME! Děkuju všem zúčastněným za výkony na hranici současných možností, svému zástupci za perfektní kapitánování v průběhu hry, a taky soupeřům za korektní hru a za to, že nás nezařízli §:-))
Pár zajímavých ukázek si můžete přehrát níže, kvalita sice není bůhvíjaká, ale ta zmíněná bojovnost je z nich znát.