Dne 25. června 2008 zavítal do radotínských Říčních lázní jeden z předních českých šachistů, šéfredaktor časopisu Československý šach a vítěz řady mezinárodních turnajů, mezinárodní mistr Ivan Hausner. Účelem jeho návštěvy byla věc v Radotíně dosud nevídaná, simultánka naslepo na deseti šachovnicích, přičemž jednoho zklamaného zájemce, který se zapomněl včas přihlásit, na poslední chvíli ještě přibral. Mezi jeho protivníky byli šachisté nejen z Radotína ale i z Prahy, Zbraslavi, Řevnic či Úholiček. Z Radotínských usedli za šachovnice organizátor celé akce a provozovatel restaurace Jiří Miloš „Pigi“, vydavatel Šemíka Luděk Sedlák a známý propagátor šachu v Radotíně Antonín Krásný.
Na produkci se těším a jsem zvědav, jak zvládnu dvojroli, která mě čeká. Budu obcházet šachovnice, provádět Hausnerovy tahy a hlásit odpovědi soupeřů, přitom si na jedné z šachovnic sám zahraji svou partii.
Zatímco soupeři přemýšleli nad svými tahy u svých šachovnic, mistr Hausner seděl k nim zády a hlásil své tahy s očima upřenýma na řeku Berounku. Musel se potýkat s nezvykle rušným šachovým prostředím, neboť v restauraci byl normální provoz a do toho v polovině produkce udeřila vichřice, která v okolí lázní lámala a vyvracela stromy. Ani to mistra z klidu nevyvedlo, přesto se několika protivníkům daří dostat jej do úzkých a byly chvíle, kdy se zdálo, že ve většině partií je převaha spíše na straně soupeřů. Jan Framberk využívá mistrovy neopatrné velké rochády, obětuje na c3 kvalitu, poté pohrdne dámou za věž a figuru a místo toho slavnému soupeři pohrozí matem, kterému jde zabránit jedině za cenu velkých materiálních ztrát. Mistr sportovně přiznává porážku a partii vzdává. Jak se však postupně snižuje počet hraných partií, stále více se projevuje hráčská síla a šachová zkušenost. Jako první se vzdává na první šachovnici Ota Bílek, chvíli poté se v matové síti, z níž není úniku, bezmocně třepetá Pigiho král. Ve své partii se mám co ohánět, vzhledem ke své roli prostředníka ji hraji prakticky jako bleskovku. Ani šachový mistr však není neomylný. Odvážně obětuje jezdce na g5, ale plán pokračování v útoku tahem Vc3-h3 vázne: na h3 totiž stojí bílý pěšec a věž na své políčko odmítá vpustit. Bílý musí hrát Vc3-g3 a s figurou navíc si zakrátko připisuji cennou, byť darovanou výhru. Pak ale Hausner otáčí několik dalších her ve svůj prospěch a v poslední partii jeden na jednoho již exceluje, když ve zprvu vyrovnané věžové koncovce zkušeně láme odpor nejvytrvalejšího soupeře Jaroslava Novobilského. Za nelíčeného obdivu a velkého aplausu přihlížejících končí šachový mistr produkci vítězně. Z jedenácti partií vyhrál pět, prohrál tři a zbývající tři skončily remízou.
Zajímavý šachový večer byl zakončen besedou a závěrečnou simultánkou „naživo“, při níž se uvolněný Ivan Hausner již jako „vidící“ mohl pomstít těm, kdo ho při hře naslepo donutili ke kapitulaci. Místní a okolní šachisté si odnesli z lázní nevšední zážitek, šachový mistr, který měl ten den svátek, pak šišku salámu a láhev kvalitní lihoviny od neúnavného a nezničitelného organizátora akcí všeho druhu Jiřího Miloše.
Na produkci se těším a jsem zvědav, jak zvládnu dvojroli, která mě čeká. Budu obcházet šachovnice, provádět Hausnerovy tahy a hlásit odpovědi soupeřů, přitom si na jedné z šachovnic sám zahraji svou partii.
Zatímco soupeři přemýšleli nad svými tahy u svých šachovnic, mistr Hausner seděl k nim zády a hlásil své tahy s očima upřenýma na řeku Berounku. Musel se potýkat s nezvykle rušným šachovým prostředím, neboť v restauraci byl normální provoz a do toho v polovině produkce udeřila vichřice, která v okolí lázní lámala a vyvracela stromy. Ani to mistra z klidu nevyvedlo, přesto se několika protivníkům daří dostat jej do úzkých a byly chvíle, kdy se zdálo, že ve většině partií je převaha spíše na straně soupeřů. Jan Framberk využívá mistrovy neopatrné velké rochády, obětuje na c3 kvalitu, poté pohrdne dámou za věž a figuru a místo toho slavnému soupeři pohrozí matem, kterému jde zabránit jedině za cenu velkých materiálních ztrát. Mistr sportovně přiznává porážku a partii vzdává. Jak se však postupně snižuje počet hraných partií, stále více se projevuje hráčská síla a šachová zkušenost. Jako první se vzdává na první šachovnici Ota Bílek, chvíli poté se v matové síti, z níž není úniku, bezmocně třepetá Pigiho král. Ve své partii se mám co ohánět, vzhledem ke své roli prostředníka ji hraji prakticky jako bleskovku. Ani šachový mistr však není neomylný. Odvážně obětuje jezdce na g5, ale plán pokračování v útoku tahem Vc3-h3 vázne: na h3 totiž stojí bílý pěšec a věž na své políčko odmítá vpustit. Bílý musí hrát Vc3-g3 a s figurou navíc si zakrátko připisuji cennou, byť darovanou výhru. Pak ale Hausner otáčí několik dalších her ve svůj prospěch a v poslední partii jeden na jednoho již exceluje, když ve zprvu vyrovnané věžové koncovce zkušeně láme odpor nejvytrvalejšího soupeře Jaroslava Novobilského. Za nelíčeného obdivu a velkého aplausu přihlížejících končí šachový mistr produkci vítězně. Z jedenácti partií vyhrál pět, prohrál tři a zbývající tři skončily remízou.
Zajímavý šachový večer byl zakončen besedou a závěrečnou simultánkou „naživo“, při níž se uvolněný Ivan Hausner již jako „vidící“ mohl pomstít těm, kdo ho při hře naslepo donutili ke kapitulaci. Místní a okolní šachisté si odnesli z lázní nevšední zážitek, šachový mistr, který měl ten den svátek, pak šišku salámu a láhev kvalitní lihoviny od neúnavného a nezničitelného organizátora akcí všeho druhu Jiřího Miloše.
Luděk Sedlák, Caissa Úholičky a časopis Šemík