Po nepravidelně pravidelných výjezdech do Jizerských hor jsme letos okusili novou destinaci a sice Hotel Stará Škola v Hořicích na Šumavě.
Ve čtvrtek po obědě schramstla Radimova Octavia mojí maličkost a v Úholičkách Petra "Chemika" a vyrazili jsme na jižní túru, když 1.etapa přes Prahu byla skoro stejně tak dlouhá (časově) jako zbytek cesty, no klasika. Po příjezdu na místo činu nás už zdravil ze svého pevného místa poblíž baru Pavel a po chvilce i pěší turisti Ivoš a Míla s chotí, dorazivší nedlouho před náma. Než jsme se stačili rozkoukat, přiletěl pan předseda Honza s Maruškou a hlavně se zásobou šachových souprav, které se dlouho neohřály ve velké krabici. Po večeři jsme nekompromisně obsadili zdejší salónek, který byl po zbývající dny naším útočištěm. Na úvod soustředění a závěr prvního dne byl vybojován turnaj v bleskovém šachu, který vyhrál Pavel.
Pátek nás přivítal dešťovými mraky za okny vyhřátých pokojů, moc se nám nechtělo ven, ale nejsme žádně baby, počkali jsme na dalšího člena Caissy, na Luďka, který na cestu využil nabídky ČD a vyrazili do neznáma. Procházku přes zablácená pole, les a kaluže za neustálého pleskání dešťových kapek jsem zromantizoval a dal si s Luďkem pár partií naslepo. Nutno podotknout, že nám cesta hned lépe utíkala. Naše kroky a mapa nás zavály až k břehům Lipna, kde hlavně Radim s Honzou tiše záviděli při pozorování party domorodých rybářů s pruty doslova nabitými elektronikou, oi. Na oběd jsme zašli do místní hospůdky v Černé v Pošumaví a poté hurá na hotel, kde nám Míla připravil pár ukázek na
téma: Jak vyhrát vyhranou partii. Opravdu to ocenil každý z nás. Bohužel nás musel opustit Radim, na kterého doma čekaly jeho ratolesti s dopravními problémy, zato dorazil Petr "Potok" s Markétou. Po večeři následoval lítý match "staří a klidní" vs "mladí a neklidní", který vyhráli "staří" ve složení Míla, Luděk a Pavel. Poté bylo na pořadu večera blicání a tlachání a také pití (místní nabídka piva B.B. byla opravdu vynikající).
V sobotu už bylo počasí o poznání přívětivější, čehož využil Luděk a šel si před snídaní zaběhat běžných 12 km, oi. Po snídani osedlal Honza svého motorového oře, nabral Marušku, Ivoše a Vankovi a vyrazil na výlet do Českého Krumlova. Nebyl jsem přítomen, tak nemohu sloužit pikantními podrobnostmi, jen vím, že navštívili zámecký areál a Muzeum voskových figur. Mě a Chemika naložil Pavel do svého teréného Jeepu a jeli jsme do Chvalšin na návštěvu Muzea Schwarzenberského kanálu, kde byla k vidění i plastická 3D mapa Šumavy, na níž bylo dokonce vyznačeno i původní koryto Vltavy a některé zatopené vesničky. Vlaječka uproszřed Lipna s nápisem Borová oravdu doháněla k rozjímání. V místní hospůdce jsme hodili pár blicek a na žádost jednoho štamgasta ukazovali i mat jezdcem a střelcem,
dokonalá propagace šachu. Potok s Markétou zato nasedli na svá horská kola a jako jediní z naší squadry nesli cykloturistickou vlajku. Návrat z Chvalšin do hotelu byl v pozdních odpoledních hodinách, takže jsme nestihli začátek tréninku na téma: Taktika a strategie, což již v salónku provozovala krumlovská parta. Stihli jsme akorát některé ukázky opravdu hezkých koncovek z praktické hry. Luděk se tak ponořil do dané problematiky, že dal k dobru i pár ukázek ze své tvorby, většinou ze 70.let. Jedna hezčí než druhá, mě osobně nejvíc zaujala obrana 2 jezdců proti dámě. Luďku, díky. Po večeři nezlomná svatá trojice (Luděk, Pavel a já) neustále blicala, stejně jako předchozí večer, zato cyklisti (Potok s Markétou) se vybarvili i jako velcí karbaníci a ve dvojičkové kanastě natrhli šos Honzovi s Chemikem. Maruška pro tentokrát dělala rozhodčí. Pavel si uvědomil, že žije jen jednou a začal do sebe házet tupláky vizoura, zapíjeje je pěnivým mokem B.B. a kde se vzal, tu se vzal, na stole se objevil demižón burčáku (podezřívám Markétu), no tak taky šup tam s ním, oi.
V neděli po obligátním Luďkově rozběhání se před snídaní (pouze 6 km) jsme se začali balit. Potok s Markétou chystali ještě výlet do Českého Krumlova, nabuzeni referencemi z minulého dne a Vankovi s Ivošem a Luďkem se šli projít okolo vesnice. Honza naložil Marušku, Chemika a mě a vzhůru na sever. Pavel čekal až na odpolední příznivý vítr u dalšího ze svých cca 30 kafí, co za víkend vypil, oblečen ve slušivé mikině a třímající v rukách trička, vše z edice Caissa, což dostal od předsedy jako nejúspěšnější hráč soustředění.
Ve čtvrtek po obědě schramstla Radimova Octavia mojí maličkost a v Úholičkách Petra "Chemika" a vyrazili jsme na jižní túru, když 1.etapa přes Prahu byla skoro stejně tak dlouhá (časově) jako zbytek cesty, no klasika. Po příjezdu na místo činu nás už zdravil ze svého pevného místa poblíž baru Pavel a po chvilce i pěší turisti Ivoš a Míla s chotí, dorazivší nedlouho před náma. Než jsme se stačili rozkoukat, přiletěl pan předseda Honza s Maruškou a hlavně se zásobou šachových souprav, které se dlouho neohřály ve velké krabici. Po večeři jsme nekompromisně obsadili zdejší salónek, který byl po zbývající dny naším útočištěm. Na úvod soustředění a závěr prvního dne byl vybojován turnaj v bleskovém šachu, který vyhrál Pavel.
Pátek nás přivítal dešťovými mraky za okny vyhřátých pokojů, moc se nám nechtělo ven, ale nejsme žádně baby, počkali jsme na dalšího člena Caissy, na Luďka, který na cestu využil nabídky ČD a vyrazili do neznáma. Procházku přes zablácená pole, les a kaluže za neustálého pleskání dešťových kapek jsem zromantizoval a dal si s Luďkem pár partií naslepo. Nutno podotknout, že nám cesta hned lépe utíkala. Naše kroky a mapa nás zavály až k břehům Lipna, kde hlavně Radim s Honzou tiše záviděli při pozorování party domorodých rybářů s pruty doslova nabitými elektronikou, oi. Na oběd jsme zašli do místní hospůdky v Černé v Pošumaví a poté hurá na hotel, kde nám Míla připravil pár ukázek na
téma: Jak vyhrát vyhranou partii. Opravdu to ocenil každý z nás. Bohužel nás musel opustit Radim, na kterého doma čekaly jeho ratolesti s dopravními problémy, zato dorazil Petr "Potok" s Markétou. Po večeři následoval lítý match "staří a klidní" vs "mladí a neklidní", který vyhráli "staří" ve složení Míla, Luděk a Pavel. Poté bylo na pořadu večera blicání a tlachání a také pití (místní nabídka piva B.B. byla opravdu vynikající).
V sobotu už bylo počasí o poznání přívětivější, čehož využil Luděk a šel si před snídaní zaběhat běžných 12 km, oi. Po snídani osedlal Honza svého motorového oře, nabral Marušku, Ivoše a Vankovi a vyrazil na výlet do Českého Krumlova. Nebyl jsem přítomen, tak nemohu sloužit pikantními podrobnostmi, jen vím, že navštívili zámecký areál a Muzeum voskových figur. Mě a Chemika naložil Pavel do svého teréného Jeepu a jeli jsme do Chvalšin na návštěvu Muzea Schwarzenberského kanálu, kde byla k vidění i plastická 3D mapa Šumavy, na níž bylo dokonce vyznačeno i původní koryto Vltavy a některé zatopené vesničky. Vlaječka uproszřed Lipna s nápisem Borová oravdu doháněla k rozjímání. V místní hospůdce jsme hodili pár blicek a na žádost jednoho štamgasta ukazovali i mat jezdcem a střelcem,
dokonalá propagace šachu. Potok s Markétou zato nasedli na svá horská kola a jako jediní z naší squadry nesli cykloturistickou vlajku. Návrat z Chvalšin do hotelu byl v pozdních odpoledních hodinách, takže jsme nestihli začátek tréninku na téma: Taktika a strategie, což již v salónku provozovala krumlovská parta. Stihli jsme akorát některé ukázky opravdu hezkých koncovek z praktické hry. Luděk se tak ponořil do dané problematiky, že dal k dobru i pár ukázek ze své tvorby, většinou ze 70.let. Jedna hezčí než druhá, mě osobně nejvíc zaujala obrana 2 jezdců proti dámě. Luďku, díky. Po večeři nezlomná svatá trojice (Luděk, Pavel a já) neustále blicala, stejně jako předchozí večer, zato cyklisti (Potok s Markétou) se vybarvili i jako velcí karbaníci a ve dvojičkové kanastě natrhli šos Honzovi s Chemikem. Maruška pro tentokrát dělala rozhodčí. Pavel si uvědomil, že žije jen jednou a začal do sebe házet tupláky vizoura, zapíjeje je pěnivým mokem B.B. a kde se vzal, tu se vzal, na stole se objevil demižón burčáku (podezřívám Markétu), no tak taky šup tam s ním, oi.
V neděli po obligátním Luďkově rozběhání se před snídaní (pouze 6 km) jsme se začali balit. Potok s Markétou chystali ještě výlet do Českého Krumlova, nabuzeni referencemi z minulého dne a Vankovi s Ivošem a Luďkem se šli projít okolo vesnice. Honza naložil Marušku, Chemika a mě a vzhůru na sever. Pavel čekal až na odpolední příznivý vítr u dalšího ze svých cca 30 kafí, co za víkend vypil, oblečen ve slušivé mikině a třímající v rukách trička, vše z edice Caissa, což dostal od předsedy jako nejúspěšnější hráč soustředění.
PS: Hráči, co se těsně před odjezdem z pro mě neznámých příčin odhlásili mají čeho litovat.
Adieu, Gabreta.
Marek
