Pokud bych to měl říci stručně a výstižně, tak tedy - dobře, jako obvykle. Pokud jste si přečetli předchozí článek a diskusi o pachatelích, vracejících se na místo činu, a pokud čtete třeba ještě vlašimský web, víte už skoro všechno podstatné.
Zdá se, že hotel Dlouhé stráně (pojmenovaný po dnes již proslulé přečerpávací vodní elektrárně, která se v anketě v roce 2005 stala jedním z divů České republiky) se stane velice oblíbeným místem setkání mladých šachistů, jejich trenérů i rodičů. Je to sice typický obří socialistický rekreační komplex (dvě budovy pojmou až 700 lidí), ale pro podobný šachový podnik skoro ideální. Do hracích místností se dá chodit v papučích, personál je mladý a usměvavý, pivo dobré a levné, a Jeseníky krásné.

Do Koutů jsme se letos vypravili v pozměněné sestavě a s určenými výkonnostními cíli. Honza Framberk a Jirka Halla si přijeli zejména dobře zahrát a trochu si odpočinout od pracovního shonu, Míša si přijela zkusit zápolení ve vyšší věkové kategorii D14, a já jsem se chtěl trochu rehabilitovat za loňský propadák a šachově dohlédnout na své dva svěřence - Míšu a Jirku Rýdla, který hrál v kategorii H12. Řekl bych, že tyto cíle jsme povětšině splnili, dobře jsme si zahráli, trochu zalyžovali a hlady ani žízní rozhodně netrpěli. Protože na literární tvorbu jsou mezi námi onačejší borci, budu se držet hlavně šachové stránky našeho pobytu v Koutech.

Jednoznačně největší radost jsem měl z Jirky Rýdla, kterého jsem před turnajem sám pro sebe tajně pasoval do role jednoho z favoritů. Svou úlohu Jirka splnil více než dobře - vyhrál bez prohry ziskem 7,5 bodu z devíti partií a zejména svým přístupem udělal i na ostatní trenéry výborný dojem. Svou úlohu zde sehrála i skvělá vlašimská parta vedená neúnavným Ondrou Matějovským a taky ohromné nadšení Jirkova tatínka, který v Koutech zdatně bojoval v Openu B.
Míša se bohužel opět trápila, a bude si muset vyřešit zcela zásadní otázku - jestli se chce šachům opravdu věnovat, nebo jestli bude hrát jen pro zábavu a bez nějakých ambicí. Loňské vítězství a účast na MS v Turecku byly sice nezpochybnitelně krásné, ale žít se z toho dlouho nedá a z některých partií stařičkému trenérovi hrůzou vstávaly vlasy.

Co se našich mužů týče, Honza odstartoval dost vlažně a po 4. kole to vypadalo všelijak. Pak ale zabral a konečných 5 bodů není nejhorších. A to ještě v posledním kole po pečlivé teoretické přípravě (která dokonale vyšla!) statečně vzdoroval favorizovanému FM Vránovi a prohrál až ve věžové koncovce.

Náš kapitán všech kapitánů (Jirka Halla) si jistě představoval výsledek trochu lepší než 3,5 bodu, ale pět remis je na devítikolový turnaj docela dost. Jeho partie byly většinou zajímavě založené a obsažné, škoda zejména prvního kola, kdy úplně přehrál Jindru Havlíka, pak ale zaváhal a umožnil soupeři rozhodující protiútok.

V posledním kole jsem získal opět malou výhodu, pak jsem ale přehlédl ne úplně triviální taktiku a ztratil pěšce. Partie se sice dala i tak hrát, jenže v tu chvíli už jsem měl zřejmě dost a další chyba, tentokráte hrubá, znamenala konec nadějí. Dlužno říci, že případná výhra by mi zajistila už jen druhé místo, pan Kubíček v posledním kole zkušeně vyhrál.
Co říci závěrem? Příjemný týden v Jeseníkách, zpestřený šachováním, pinkponkem, lyžemi a dobrou skotskou, vřele doporučuji! A úplně nakonec přidávám jednu podle mého soudu docela podařenou miniaturku.