Do nového roku jsme vstoupili na domácí půdě zápasem proti Rakovníku. Už na cestě autobusem jsem si dovolil zaprorokovat (Radek a Tomáš jsou mi svědky!), že konečně vyhrajeme (jestli jsem tomu sám věřil, nechám na laskavém čtenáři).
Hned při psaní sestav jsem pochopil, že tentokrát bychom opravdu měli mít šanci. Soupeři totiž chyběli hned tři hráči základní sestavy, takže papírový poměr sil rázem hovořil mírně v náš prospěch. A celý průběh zápasu mé očekávání potvrdil, vyhráli jsme v podstatě bez větších obtíží, delší dobu jsem stál špatně asi jenom já…
První partie skončila po 27 tazích, pěkným průlomem v centru zabodoval Martin Dungl proti J. Slancovi (1951). V tu chvíli měl už bezpečnou výhodu Tomáš proti Frantovi Hinzovi (1909), který hned v zahájení ztratil bez jakékoli kompenzace pěšce. Michal Cvikl s Jiřím Grulichem (1959) svou poměrně „suchou“ partii rychle zremizovali, hodně vyrovnaně stála i partie Volf (2093) - Vevera. V rovně stojícím blokovaném Caro-Kannu Vaic – Cozl (1987) černý z ničehož nic obětoval figuru za dva pěšce, jeho kompenzace byla ale velmi pochybná. Ani z ostatních partií na nás nečišela žádná hrůza, jen já jsem s Radkem Wasserbauerem (2141) dobrou pozici totálně pokazil, ztratil pěšce i hodinu času, a očekával už jen potupnou smrt. Zápas pro nás ale vyhlížel velice přívětivě a konečný výsledek ještě o trochu předčil očekávání.
Já jsem totiž s přispěním soupeře partii udržel, Tomáš s přehledem realizoval svého pěšce, a poněkud násilná hra soupeřů ve zbývajících partiích přinesla celé body ještě v partiích Volf (2093) - Vevera, Černý (1959) – Maršálek a Urban (1827) – Buriánek. Z našich hráčů neuspěl jen Mirek Vaic, který nejprve zbytečně exponoval svého krále a pak již v rovné pozici přehlédl celkem jednoduchý taktický obrat.
Takže mé proroctví se vyplnilo a získali jsme první tři body za vítězství 6-2, přičemž toto vítězství nebylo v průběhu zápasu nikdy výrazně ohroženo. Množství chyb – zpravidla oboustranných – bylo jako obvykle značné, ale to k šachům na naší úrovni (bohužel asi neodmyslitelně) patří. Doufejme, že jsme do dalších bojů trochu načechrali svou sebedůvěru, a že nějaké ty bodíky v tabulce ještě přibudou.
Za přehrání stojí určitě partie Martinova, v přehrávači jsou k dispozici i ostatní (některé s neumělými poznámkami pánů Houdiniho a Vanky).