SEČ 08

S blížícím se vyjasňováním zimní oblohy a příchodem polozapomenutého jara (pro ty nechápavé, v březnu) opětovně vyrážíme do monstrózního komplexu, pozůstatku minulé doby, areálu v Seči u Chrudimi. Kde jsou ty časy, kdy všude vlály ve větru pionýrské šátky, a Seč byla odrazový můstek na daleký výlet do krymského Artěku, no nic, dostsentimentu.

Takže naše malá milá holčička Míša Hatašová přijela na Mistrovství republiky mládeže s velmi početným doprovodem. Otec Radim Hataš, trenér Honza Framberk, starosta Pavel Bartoš, bodyguard Marek Vlček a maskot Jirka Halla. Konečné 10. místo ve své kategorii D12 není úplně ta vysněná meta, ale nemusí pršet, hlavně když kape. Výkonnostní skok kupředu je na Míše znát a dost možná, že za rok bude všechny soupeřky kosit. Ale doma není nikdo prorokem. Radim s Pavlem rozjeli své účinkování v Národním openu tak dobře, až se chvíli zdálo, že je nikdo nezastaví. Podřazení na nižší výkonnostní stupeň pak mělo za následek konečné umístění v lepším středu tabulky. Pro Pavla to byl snad jeho úplně první turnaj, takže může být s výsledkem spokojen, konfrontace s jinými hráči, než jenom v tom svém regionu, je potřeba a rozhodně Pavel nezklamal. Zato Radim. Nakonec skončil v tabulce před Pavlem, takže by mohl být taky spokojen, ale jak nejspíš ví on sám, v lepších pozicích nenachází správný plán hry, a v rovných se zbytečně oslabuje. Vyhovuje mu hrát proti silnějším soupeřům, to pak hraje jako bůh, proti hráčům sobě rovným nebo slabším se tak nějak trápí. Dalšími pány na holení budou Honza, Jirka a Marek, připuštěni do FIDE openu. Pokud mohu neskromně šeptat, tak mě se turnaj víceméně povedl, až na pár výjimek jsem povětšinou držel silnější hráče daleko od mého krále, mými zbraněmi byla vynalézavost, nebojácnost a odhodlání hrát všechny pozice až do konce. Splnil jsem si i zprvu poněkud odvážný cíl, umístění do 20. místa. Honza, tak to je komplexní pan hráč. Neprohrál jedinou partii, strategicky i takticky plně na výši, to náš oddíl potřebuje, víc takových Honzů. V posledním kole na 2. šachovnici atakoval obhajobu loňského 3. místa, což se nakonec nestalo, ale umístění v první desítce, konkrétně 8. místo, je skvělé. No, a zbývá Jirka, který pro změnu nevyhrál jedinou partii. Se svou francouzskou bárkou zakotvil v remízovém přístavu a evidentně se mu tam líbilo. Mám dojem, že ten přehršel variant, kterýma nás zásoboval při analýzách, se mu při partii sléval v jeden celek a Jirka tak nakrásno přehazoval tahy snad v každé partii. I proto skončil na chvostu startovního pole.

No, a co se týká mimošachové činnosti, tak jsme opravdu nezaháleli. V Seči, jak to říct slušně, chcípnul pes. Většina hospod zavřená anebo se nevaří, o točení jednoho piva za cca 1 hodinu ani nemluvě. Superbufet na ubytovně, s obsluhou rychlou jak chromý šnek, nás taky moc netáhnul. Naštěstí nejsou všude stejní a je třeba hledat, konkrétně hotelu Jezerka patří náš vřelý dík. I turnaje v bowlingu (klubový rekord drží Honza - 126), nohejbalu či pingpongu se staly ozdobou našich družebních setkání se spřátelenými šachisty.
Zažili jsme sluníčko, vítr, déšť, sníh, kroupy, typické počasí Železných hor, nikomu se nic nestalo (posílám pozdrav Evě) a snad za rok nashledanou.

Marek