K osmému kolu Regionální soutěže jsme nastoupili v poněkud netradiční sestavě a s obavami, abychom po výprasku od Zlonic definitivně neztratili vedení v tabulce.

Ota nemohl nastoupit, Mirek chtěl odpočívat a šetřit síly na další záchranářské boje Céčka. A tak jsem se rozhodl jít se evou kůží na trh já. Posadil jsem se drze na první desku spoléhaje, že body uhrajeme hlavně na posledních třech šachovnicích, kde jsme dle ela měli velkou převahu. Míša však potvrdila svojí současnou „šachovou nepohodu" a se stejným soupeřem (4.výkonostní třída), se kterým se střetla před týdnem v přeboru, ve stejném zahájení a stejnými figurkami všechno ochotně vymněnila, aby pak v o chloupek horší koncovce přijala nabídku remízy, 0,5:0,5. Naštěstí máme Ondru, který si rozehrál svoje oblíbené zahájení a svému soupeři nedal sebemenší šanci, 0,5:1,5. Už to bylo veselejší, neboť o Chemikově vítězství a neprohře Ivoše jsem byl skálopevně přesvědčen. Leč, děly se věci! Chemikovi totiž vždycky běží hodiny rychleji než ostatním. Důsledkem toho mu zbývalo jen pár minut (tuším, že dvě) na provedení asi 12-ti tahů ve velmi spletité pozici. Pohled na jeho klidnou tvář a třesoucí se ruku i v kysně trpělivě zapisující každý tah, nenechal klidným nikoho v místnosti. K našemu štěstí Petrův zbrkle hrající soupeř bez porady s kapitánem nebídl remis, kterou nezbylo než rychle přijmout, neboť praporek už visel na vlásku, 1:2. Já měl silného soupeře. Pustil jsem se do něj bez respektu a myslím (fritz potvrzuje), že jsem partii hrál dobře. V časovce jsem však udělal hrubou chybu a celá dřina tak přišla vniveč, 2:2. Zodpovědnost tak zůstala na bedrech nejstaršího z nás, matadora Ivoše. Svým klidným a takřka profesorským výkonem si počkal na drobnou soupeřovu nepřesnost, kterou spolehlivě přetavil ve vítězství svoje i celého družstva, 2:3.

Hurá, další těžký soupeř je za námi a my i nadále vedeme tabulku Regionální soutěže.


Radim Hataš