První den – neděle 25. 9. 2011

Před odpolední prezentací jsme se „na rozchození“ vydali na Sliezsky dom (1670 m.n.m.) s tím, že zájemci si turu mohou prodloužit až na Batizovské pleso (1884 metrů, asi 2 hodiny ostřejší chůze navíc). U Sliezskeho domu jsme si v davu turistů dali pivo, ale vzhledem k dost pozdní hodině a stavu našich nožiček šli na pleso jen natěšený Karel (poprvé pěšky v Tatrách) s Honzou. My s Petrem jsme se rozumně vydali po stopách Jiřího Wolkera dolů do Tatranské Polianky. A dobře jsme udělali, hoši dorazili na večeři docela zpěnění, protože cesta z plesa do Vyšných Hágů byla trochu nepříjemnější, než jsme si podle mapy představovali.

Režim turnaje – snídaně od 7:00, večeře od 16:30, kolo od 18:00 s hodinovou čekací dobou – umožňuje skloubit účast na turnaji s turistikou, výlety je ale nutno pečlivě naplánovat s ohledem na nutnost jejich zvládnutí nanejvýš za 7,5 – 8 hodin. Náročnější program našeho prvního výletu se bohužel beze zbytku projevil na výsledcích 1. kola. Honza s Karlem svorně prohráli, i když Karel statečně vzdoroval belgickému FM Roozemu (2340), my s Petrem jsme remizovali.

Druhý den – pondělí

Krásné počasí nás vylákalo k pokusu o Kriváň, ovšem časovou náročnost jsme podcenili a po výstupu do sedla s překrásným výhledem na Západní Tatry se Honza s Petrem shodli, že už to pro dnešek stačilo. Karel ovšem trval na pokračování výstupu, a tak jsme šli. Jenže jsem si to pamatoval trochu lehčí, partie pod Malým Kriváněm je docela náročná i s trochou lezení, a tak jsme na Malém Kriváni (2334 m) také obrátili.

I tak jsme večeři stíhali jen tak tak. Ve druhém kole jsme navzdory ušlým kilometrům i slušnému převýšení všichni remizovali, já jsem ovšem vypustil v zajímavé partii celkem jasnou výhru s WIM Sikorovou (2276) – škoda, ne ovšem poslední.

Třetí den – úterý

Dvojkolo je vždycky ošidná záležitost, zejména co se šetření silami týče. A já jsem si po této stránce dvojkolo opravdu vylepšil. Dopoledne jsem ze série oboustranných nepřesností vyšel s FM Frinkem (2250) s figurou navíc, pak jsem si ale nechal sebrat dámu za věž a nakonec jsem musel vyhrávat osmdesátitahovou remízovou koncovku bez kvality. A po obědě krátká dřímota a bílými FM Vojtek (2311), pozdější vítěz turnaje. Po zaváhání v zahájení jsem soupeře kupodivu přehrál, ale jednotahově vyhranou pozici jsem na půlminutě před zraky žasnoucích diváků neuvěřitelně pokazil a nakonec zremizoval. Jinak 2 body Petr, 1,5 Honza a jen 0,5 Karel, celkově ale kolo pro Caissu docela úspěšné.

Čtvrtý den – středa

Dnes zasloužený relax, Honza s Petrem si zajeli do Kežmaroku a mne s Karlem vysadili u krásně zrenovovaného termálního koupaliště v nedalekém Vrbově. Zaplavali jsme si, zabahnili v teplé minerálce, užili si různých bublátorů, dobře pojedli a alou zase na šachy.

V pátém kole mne potkal IM Báňas (jak jsme se nakonec dohodli, můj starý známý – sehráli jsme spolu jednu partii asi tak před 50 lety. Po trochu bezstarostně sehraném zahájení jsem zcela přehlédl jeho taktiku, ale celkem náhodou to šlo ustát, a nakonec další cenná remízka. Jinak černý den, ostatní členové výpravy jen půl bodu :-(

Pátý den – čtvrtek

I když se počasí trošku zhoršilo, naplánovali jsme si turistický zlatý hřebíček – pokus o zdolání Rysů (2499 m). Ráno jsme si tedy přivstali, vydatně pojedli a vyrazili. Je třeba poznamenat, že před každou turou jsem kamarády nabádal, aby nezapomněli svetr, větrovku, a další potřebné věcičky, které jsme samozřejmě z batůžků ani nevytáhli. A tak dneska se pan Vanka vypravil na Rysy v tričku s krátkým rukávem a se šusťákovou bundou v báglu (pravda, aspoň že moira tričko mělo rukáv dlouhý, jinak jsem asi tenhle článek psal někde v nemocnici). Asi v polovině stoupání do mraky zahalené Doliny Žabích ples začal foukat ledový vichr, chvílemi byly i potíže s rovnováhou. Jak mi po partii řekl pan Vyskočil, jejich parta se v tu dobu raději od Hincových ples vrátila domů.

Nicméně jsme nezmrzli a došli v hnusném povětří až na přeplněnou chatu pod Rysy, horká zelňačka nám připomínala manu nebeskou. Když jsme se chystali na zpáteční cestu, najednou odkudsi přišel Karel a řekl: Podívejte se ven, já jdu nahoru! A opravdu, vítr mrak, sedící celé dopoledne na vrcholech východní poloviny Tater, odfouknul, a vypuklo azůro. Takže jsme se sebrali a všichni došli v pohodě až na západní vrchol, posvačili, poklábosili s davem stejně nadšených pokořitelů tohoto nejlepšího vyhlídkového štítu celých Tater, a upalovali dolů. Tentokrát jsme ovšem začátek kola nestihli a bohužel těch skoro 20 minut času zejména mně zatraceně chybělo.

Pozdní návrat se trochu podepsal na naší kondici u partie, ale kupodivu to dlouho vypadalo docela dobře i v mé partii s IM Neklanem Vyskočilem (2308). Ale v krizovém stádiu partie nastal přece jen útlum a jen o trošku horší pozici jsem prohrál docela rychle. Prohrál i Petr, Honza s Karlem jen remizovali, přece jen té turistiky bylo trochu víc – ale stála za to!

Šestý den – pátek

Dnes jen lehká procházka okolo Štrbského plesa, nákup vlněných oveček a medoviny, a soustředěně hr na soupeře. Sedmé kolo úspěšné, já s Karlem 1, Honza s Petrem 1. Trošku únavy už sice bylo znát, že to ale zítra bude až tak hrozné, jsem ještě netušil. Po sedmém kole jsem měl 4 body, nasazovalo se už normálně a čekali mne tedy značně slabší soupeři než dosud - takže velká spokojenost.

Sedmý den – sobota

Poslední výlet jsme hodlali pojmout rovněž víceméně jako procházku. Vydali jsme se autem do Lysé Polany a vyrazili pěšky krásnou Bielovodskou dolinou. Jenže procházka se zase trochu protáhla, chtěl jsem dojít až pod závěr doliny s výhledem na hradbu štítů v oblasti Železné brány, a tak jsme nakonec ťapali tam i zpět celkem 5 hodin. Rekreace se tedy moc nekonala, ale po návratu začal můj první tatranský šachový večer hrůzy. Se slečnou Briestenskou (1918) jsem zahájil dost lajdácky, pak jsem se sice vzchopil, ale jen natolik, abych dvakrát přešel kolem celkem jednoduché výhry. Nakonec jsem v pozici už prohrané doslova vydřel remízu. Neviděl jsem prostě nic. Vyhrál jen Karel, zbytek nuly.

Poslední den – neděle 2. 10. 2011

V posledním kole jsme byli všichni odhodláni bojovat, ale úspěch se dostavil jen velmi částečný, Honza a Petr 1, Karel a já 0. V mém případě to byl s panem Baďurou (1862) nejhorší výkon v turnaji, únava se projevila naplno a bezradnou hru jsem korunoval hrubkou. Karel zase nastavil věž alebo čo – prostě rychle zapomenout, zabalit a hajdy domů. Na cestě ještě dobré napapání U Siedmich hriechov, a pak už jen Honzův perfektní řidičský výkon – a spát, spát.

Shrnuto:

Tatry opět jako zážitek bez chybičky, šachy trochu rozpačité – nakonec jsme všichni udělali 50% možných bodů, co na tom, že jsem měl na 76. místě osmý nejlepší Buchholz. Ale ta kombinace s turistikou je vždycky dost náročná, a my jsme se opravdu nešetřili. Pokud bude zájem a zdraví, napřesrok jistě pojedeme zas.