K dalšímu boji o záchranu nastoupilo naše áčko doma proti družstvu Sokola Nymburk, které je v tabulce jen o dvě místa před námi. Už krátce po zahájení utkání za mnou přišel Michal Cvikl s tím, že má doma v Plzni nemocnou dcerku a že má možnost známou variantu Svěšnikova zremizovat opakováním tahů. Výraz jeho obličeje byl velice výmluvný, a kapitán samozřejmě půlku schválil, k jinému rozhodnutí opravdu nebyl důvod, všechny partie byly v úvodním stádiu a neodchylovaly se v tu chvíli od roviny.
První rezultativní výsledek zaznamenal na osmé šachovnici Pavel Otruba (2044) s Jiřím Sobotkou (1953), který obětoval už ve 13. tahu zcela nekorektně figuru a záhy se musel vzdát. Protože si tentokrát příliš nepamatuji časový sled následujících událostí, vezmu to dále podle šachovnic.
V partii Vanka (2155) - Beneš (2108) jsem zvolil známý "kulaťák" a soupeř zvolil jednoduchý vyrovnávací postup s prosazováním tahu e6-e5. Protože jsem přijel rovnou z turnaje v Jeseníkách, byl jsem celkem při chuti a pokusil jsem se (trochu násilně) partii zostřit. Moc se mi to nepovedlo a soupeř mohl získat výhodu, nicméně nepokračoval přesně a po přechodu do koncovky celkem hladce prohrál.
Zatímco anglická v partii Hora (2133) - Vevera (2120) skončila už ve 20. tahu opakováním tahů, na třetí šachovnici se Michal Schmalz (2068) se zkušeným Jiřím Horníčkem (2139) pustil do pochybné zápletky a dosti hladce prohrál. Stav opět výrazně vychýlil v náš prospěch Martin Dungl (2050), jehož soupeř Petr Pištík (2002) nejdřív pochybně obětoval pěšce, pak ztratil druhého, a ani následný dlouhý odpor na výsledku nemohl nic změnit. Bohužel ale mezitím Honza Framberk (2018) proti Ondřeji Dlouhému (2005) zvolil v klidné variantě italské pochybný plán a podlehl aktivním černým figurkám.
Za stavu 4:3 tedy zbývala poslední partie Hruška (2032) - Masák (1981). Ta po vyrovnaném průběhu přešla do věžové koncovky, ve které se zpočátku zdálo, že minimální převahu má náš hráč. Jeho soupeř ale začal hrát docela vynalézavě, a Tomáš měl najednou plné ruce práce s důkazem, že pozice opravdu je remis (byla!) Pro nás diváky to byl opravdu docela náročné, a tak většina z již nehrajících hráčů raději odešla do předsíně. Tomášovu překročení času proto přihlíželi jen hráči našeho céčka, kteří nás přišli povzbudit ...
Inu, stávat by se to nemělo, ovšem sportovně musím uznat, že pan Masák hrál nejednoduchou věžovku opravdu dobře a předkládal Tomášovi nesnadno řešitelné problémy.
Takže nakonec remíza 4:4, a v příštím kole nás čeká utkání pravdy - přímý souboj o udržení proti poslednímu družstvu Bohemie Poděbrady, které má jen o bod méně, než my.
Všechny partie zápasu (se stručnými poznámkami pana Houdiniho a pana Vanky) si můžete přehrát v přehrávači.