PROLOG:

Každý den jsem psal pár stránek do deníčku, který původně měl vycházet denně aktualizován, no rozhodl jsem se nakonec tuhletu Beta verzi ještě jednou podrobit autocenzuře a opravdu, v sobotní ráno ponořen do výparů ze srnčího guláše (příznivci Strany zelených prominou) jsem zjistil v normálním stavu, že ne všechno se dá publikovat, tak tu máme zkrácenou verzi, snad i tak čtivou.

Litomyšl, malebné městečko na českomoravském pomezí bylo na přelomu roku dějištěm již 10.ročníku skvěle obsazeného šachového turnaje a tak naše tvrdé jádro (Honza s Májou, Otík, Radim, Ondra, Míša a já) nezaváhalo a rozhodlo se obšťastnit místní svou účastí. Samozřejmě tu pobíhala i Alenka Horáčková s Lukášem Černouškem, takže Caissa Úholičky byla zastoupena sedmi hráči, což je skoro takový počet jako při letních turnajích. Jo, zima je nádherná. Cesta probíhala v poklidu a již před úderem poledne jsme přešlapovali před hracím sálem.

1.den:

Po ubytování se na internátních pokojích vyrážíme do města na oběd. Na konci dolního náměstí v restauraci Slunce zkoušíme nasát povánoční atmosféru a zdravíme se s naším krajanem, Vladimírem Mrňou. Polévka by sice mohla být trošku teplejší, játra o něco méně tvrdší a bramboráčky o něco více bramborovější, ale nevadí. Vše spláchneme Rychtářem a trousíme se zpátky na kolbiště. Při našem nasazení v dolní polovině startovní listiny nemáme před 1.kolem žádné větší ambice, než si dobře zahrát.
Soupeři s ratingem o několik stovek vyšším nenechají nikoho na pochybách, kdo je na šachovnici pánem. Sedm nul svítí do mrazivé noci. Pozdní večeře (což bude asi pravidlo, uvidíme) probíhá v naprosto báječném Bowling Baru Peklo, nádherné prostředí a vynikající kuchyně, šmaky šmak. Uvítací den končíme na pokoji sérií blicek (jak jinak, když je s námi Ota)a konečně se díváme na dno láhve slivovice, kterou jsme popíjeli po celý den. Dobrou noc, děti.

2.den:

Neznám nic lepšího, než se ráno válet v posteli a nemuset vstávat. S úderem desáté hodiny opatrně otvíráme jedno očko a v totálním klídku oživujeme. Na pozdní snídani či brzký oběd vyrážíme do opravdu špičkové fantastické staročeské restaurace U Medvěda. V mžiku se ocitáme v 17.století a někdo z nám je tam ještě nyní... Po obligátním blicání na pokoji při poslechu finského UG Black metalu (pro šťouraly, Horna) vyrážíme do boje 2.kola. Soupeři jsou jistě přijatelnější než včera, no my zase labilnější. Výsledkem je opět debakl. Akorát Honza dokázal uondat Alenku. Vypadá to, že turnaj pro nás začne až 3.kolem. Jelikož je sobota a hrajeme špatně a dlouho, ocitáme se v noční Litomyšli a chodíme od jednoho podniku k druhému, no všude mají plno. Nakonec skončíme v nonstopu v Umrlčí ulici (jak příznačné pro naše výsledky za šachovnicí) a povečeříme tyčinky a
oříšky, fakt delikatesa. Pár kapek finské vodky před spaním (jo, tuhle zemi máme rádi) a šupky hajky.

3.den:

Dnes nás čeká dvoukolo, takže vstáváme relativně brzy už kolem osmé. Posnídáme superhemenex v internátním bufetu a vyrážíme hájit čest Caissy, všichni jako jeden muž oblečeni v klubových tričkách. Bylo by už na pováženou, kdybychom ani teď neslavili vítězství, tak se do toho pořádně obouváme. No a máme 3 body, hlavně souboj Ondry s Otou byl totální masakr. Rychlý obídek v čínské restauraci nás ještě více nabudí na odpolední mače. Ikdyž po jasmínovém čaji bych šel nejraději spát, ozvuky
bolesti hlavy z předešlé noci už naštěstí ustupují. Loupíme soupeře o 4,5 bodu. Jdeme to oslavit na večeři do Pekla, kde ale visela nějaká blbá aura či co. Jídlo opět znamenité, ale obsluha se nějak moc neměla k rychlejšímu pohybu. Zklamalo nás to o to víc, neboť víme, že tento podnik si to nezaslouží. Možná jim dáme ještě šanci. Na závěr dne pár kapek žaludečního likéru z Karibiku (karibský rum), pár blicek s Otou a hurá na kutě. Jo, Ondra a já jsme dnes vybojovali 2 body, heč.

4.den:

Po báječném vyspinkání se a oživovacím rituálu ve formě nádherně voňavé čerstvě mleté kávy zkoušíme další etapu na naší gurmánské trase a sice vyhlášenou vinárničku u Komínků. Luxusní prostředí za přijatelné ceny nás nadchne a jdeme kopat zákopy na 5.kolo. Tentokrát vyžebráme pouze 2 body, ikdyž máme na víc. Například já paradoxně nic neobětuju, ale získávám
kvalitu, nestojím hůře a přesto ztrácím pevnou půdu pod nohama v taktických obratech. Večer zůstáváme na pokoji, kde celá naše squadra hraje společenskou hru Saboteur, která nás vtáhla do svého zákoutí opravdu dokonale. Hraje nám k tomu Landa (né Jirka) a v bříšku spokojeně odpočívá uzený losos, který dal v šanc Radim. Hromada klobásek a lovečáku, zbytky vánočního cukroví od maminky Marušky, co víc dodat. Honza naráží soudeček chmelového moku z Plzně a postupně ztrestáme lahvinky finské vody a karibského rumu. Děti opatrně zakouší taje vaječného likéru, opravdu opatrně. Jsme zodpovědní lidé a máme vše pod kontrolou. S úderem čtvrté hodiny ranní (děti o půlnoci) odkládáme přípravu Vávrovou metodou na neurčito a jdeme hajat. Super den.

5.den:

Kupodivu je nám pří dopoledním vstávání fajn a vůbec nás nebolí hlava, paráda. Nezbytné ranní cigárko, kávička a vyrážíme na čumendo do italské pizzerie Bella Napoli. Celkem omezená nabídka (neměli polévky ani saláty a i ty pizzy vypadaly všechny stejně) se nedala vykompenzovat milou a hezkou obsluhou. Celkem vzato zklamání. Na odpolední partie proto vyrážíme s odhodláním ztrestat všechny křivdy na nás provedené. Bohužel zůstalo jen u odhodlání, zisk 2,5 bodu není žádná sláva. Je to ale těžký, když nedokážeme vyhrát s figurou víc (Míša) ani nevidíme zisk minimálně kvality a totální rozklad soupeřovi pozice již v 7.tahu (Radim). První večeře probíhá v bufetu, měli dokonce řízeček a bramborový salátek. Druhá večeře pro dospělé je naplánovaná do vinárničky u Komínků, bohužel je zase plno, Tak nechtěně dáváme poslední šanci Bowling Baru Peklo. Rychlost
obsluhy je o poznání lepší, věřím, že bychom si je pravidelnými návštěvami vycvičili, na to ale nemáme čas. V noci pak na pokoji zakusíme švestkovou vodku a dojídáme klobásky s lovečákem z předešlého dne, hluboce zmražené na našem pokojovém balkónu. Dnešek byl takový obyčejný, možná proto, že je úterý. Zítra máme Silvestra, tak uvidíme.

6.den:

Tak to začalo, poslední den v tomto roce. Kousíček před polednem vylézáme z vyhřátých pelíšků, v bufetu míjíme pana Mrňu v mírně podroušeném stavu a jelikož předpokládáme noční plnění našich bříšek, navštěvujeme opět Číňana v jeho podniku a poroučíme si něco lehčího. Voňavá a křehká kachnička (budu tomu věřit, že neštěká) a jasmínový čaj připraví naše žaludky na cestu rájem. Mám pocit, že jsme trošku odflákli odpolední kolo, ikdyž nestojíme hůře, ve většině partií opět psychicky kolabujeme. Pouze 1,5 bodu je opravdu bída. No co, hlavně že už se všichni těšíme na Silvestra. Takže, s úderem 19.hodiny vcházíme do plného sálu místní restaurace Veselka. Před večeří v podobě docela chutné svíčkové se seznamujeme s prostředím, docela se nám tu líbí. K poslechu a tanci hraje zábavová kapela Náhoda, která loví z repertoáru převážně folk a country, svoje i převzaté věci. klasické obsazení (el. kytara, el. basa, el. španělka a bicí) v čele s charismatickou zpěvačkou a hráčkou na španělku, dvojnicí Věry Martinové, nejenom vzhledem, ale i hlasem. Zakoušíme tvrdost zdejších parket při odvážných tanečních kreacích, ale to hlavní teprve přijde. Doslova pčecpaný rautový stůl bereme útokem a očekáváme věci příští. Při Novoročním přípitku mi pan předseda vlepí opravdu vášnivý polibek, až se za náma všichni otáčejí. Jsme holt hvězdy večera. První soutěž v oblékání a následném svlékání svršků ještě probíhá bez naší účasti, opravdu se nikomu z nás nechce stát před plným sálem pouze v trenkách, ale další, tentokrát taneční šou už opanujeme s vervou. Taneční škola Vlastimila Harapese v podání dua Maruška a já, s krycím názvem Krysy, rozpoutá před zraky okolních hotové peklo. Mé předtančení s prvky breakdance, hiphopu, poga a kozáčka vyvolává bouřlivé ovace a Maruška dokonává naši spanilou jízdu tancem sv.Víta. Palmu vítězství si sice odnáší místní pár, podporován desítkami spolustolovníků a kamarádů, objektivně jsme ale vyhráli my, Caissa Ratts. Aby toho nebylo málo, po nevýrazných popových popěvcích v Karaoke se už na to s Ondrou nemůžeme více dívat a vyrážíme i do pěvecké soutěže s podkladem od Aleše Brichty. Trvalo nám sice pár vteřin, než jsme zjistili, že nemáme zapnutý mikrofon, ale s příchodem Radima a Honzy naše rockové kvarteto Vymlácený palice nenechá nikoho na pochybách, kdo je tady králem. Otík se nepřidal, neboť stavěl katapulty. Pro zpestření přidáváme i několik blackových skřeků. Čas neúprosně kvapí a s ohledem na děti opouštíme silvestrovskou párty, kde po našem výstupu opravdu všichni pochopili, že Caissa Boys and Girls jsou pro každou srandu. Na dvorku před hospůdkou ještě pojíme horkou výtečnou domácí bramboračku, kterou si naléváme z velkého kotle. Proplétáme se zbytky po ohňostroji, jenž o půlnoci paní vedoucí pro nás připravila a vyrážíme na internát. Ukládáme děti do hajan a pokračujeme v krasojízdě se šampaňským, starým chlebem a Saboteurem. Pan předseda se přesvědčil, že je normální a má všechno, co má správný chlap mít, přítomni pochopí. Po zlikvidování bublinek už docela za úsvitu konečně uléháme a přejeme si dobré ráno a dobrý Nový rok.

7.den:

Protahujeme se dlouho, skoro až do poledne. Venku fičí hrozný vítr a nám fičí v hlavě ještě ozvuky předešlé noci. Oklepeme ze sebe nánosy spánku a vyrážíme autem (zkouška nastartování na zítra) na oběd... ke Slunci... jelikož toto je jediný podnik, kde mají otevřeno. Tak mě napadlo, že Sluncem to začalo a taky skončilo, což znamená, že už je zítra konečná. Vynikající kuchyně předčila naši první návštěvu, máme čočkovou polévku (aby se nás držely peníze) a tak dlouho přesvědčuju své spolustolovníky, že se nemá na Nový rok jíst žádná drůbež, aby nám neodletělo štěstí, až si poroučím kuře po řecku, což mi došlo po chvilce a
byl jsem za totálního magora. Dnes se nám daří, obíráme soupeře o 5 bodů. Před začátkem kola nám hlavní pořadatel pan Fuksík oznamuje číslo dne a sice 4,09. Tolik včera naměřili promile alkoholu v krvi panu Mrňovi. Je to "borec", z devíti kol nebyl 2x nalosován a 3x nepřišel k partii, takže odehrál pouze čtyři partie. Opravdu nechápu, proč na turnaj přijíždí takoví "hráči" a nechápu, proč ho pořadatel nevyloučil z turnaje už po první kontumaci nebo proč ho vůbec do turnaje přijal. Kazí to reputaci
všem. No nic... Zkoušíme povečeřet v bufetu místní specialitu, hemenex a vyrážíme do noční pomalu se zasněžující Litomyšle. Bloudíme městem, až skončíme v super nonstopu hned vedle Slunce. Pivečko nám roztáhne úsměvy, studené bagety žaludky (já opět pokouším osud a chroustám drůbeží) a Honzík s Maruškou zakouší taje rulety. Honzíkova cesta se nekoná a za chvilku už sedí zpátky mezi náma chudší o pár korun a ideály. Jdeme spát poměrně brzy a ani se nám nechce zítra domů.

8.den:

Budíček v nekřesťanskou osmou hodinu ranní nastartoval náš poslední den v Litomyšli. Možná jsme se už viděli doma u maminky... prostě... kouzlo hráčů Caissy bylo fuč. Žalostných 1,5 bodu je smutný. Dopíjíme poslední zbytky alkoholu (řidiči ne) a vyrážíme na severozápad. Před internátem ještě vyslechneme Mrňovy zážitky ze záchytky a jeho verzi konfliktu s personálem na recepci, když si ulevil v předsálí namísto WC. Startujeme naše Octavie. Neodkladná zastávka u benzínky, kde poobědváme
kafe a tousty a s příchodem pozdního odpoledne se naše střapaté hlavy ocitají v důvěrném prostředí domova.